Postřehy ze stavby

Jak členové klubu jistě vědí, na dubnové výroční schůzi nás navštívili zástupci Mini Navy Clubu Midway a nabídli nám spolupráci a létání na jejich akcích. I když jsem viděl předloňský masakr letadel v bitvě o Prygl na Rakovci a pochyboval jsem, že bych si kdy na podobnou akci troufl, podlehl jsem mámení , navštívil sídlo Midway, upsal se ke spolupráci a domů si dovlekl stavebnici P38 Lightning od Flying Styrokit.

Termín stavby byl vzhledem k pracovnímu vytížení, momentálně špatné dostupnosti zboží z Hobbycity, později vylepšenému zastavením letecké dopravy po výbuchu islandské sopky, vlastní lenosti a v neposlední řadě i pracnosti stavby relativně šibeniční. Stavebnici jsem převzal 13. dubna s tím, že 8. května budu létat na bitvě v Ústí nad Labem.

Původní plán osadit model motory s kV 1100 a tříčlánkem LiPol mi rozmluvil Liberk – tedy donutil mne přepočíst skutečné otáčky původního pohonu s třílistou vrtulí - MIG 280 Race s převodovkou 7.7/1 – něco málo přes 3000 ot/min. Můj plánovaný pohon by měl přes 12 000 ot/min (bez zátěže) a to už se mi zdálo příliš. Po konzultaci s Alešem Bidovským jsem použil motory s kV 930 a dvoučlánek LiPol 2200 mAh, což se po záletu ukázalo jako dostačující, ale na ostřejší polétání slabé.

A nyní postřehy k vlastní stavbě. K modelu byl dodán návod pouze v angličtině, což mi vadilo méně než nevalná kvalita fotografií. Dle návodu jsem slepil poloviny křídla k sobě a nalepil rámečky pro serva. A už při těchto prvních relativně jednoduchých úkonech jsem si přidělal zbytečné problémy. První chyba bylo nalepit všechny tři rámečky pro serva (dvě křidélková, zapuštěná do povrchu křídla) a jeden pro výškovku (na povrchu křídla). Protože není rámeček pro servo výškovky zapuštěný do povrchu křídla, je potřeba jej lepit až po nasunutí gondol motorů na křídlo – v návodu je to správně, jen to chce pořádně číst a nebýt moc aktivní…

Druhý problém byl způsoben větším množstvím epoxidu pod rámečky. Epoxid mi vytekl do vnitřního prostoru rámečků a musel jsem pak otvory rámečků znovu vybrušovat, abych do nich dostal serva.

Zábavou na několik večerů pak bylo řezání dílů vyrobených vakuovým lisováním. Těchto dílů je hodně a jejich vystříhání vyžaduje značnou dávku trpělivosti a bohužel mnohdy i fantazie, protože někdy vůbec není jasné, podle které z několika souběžných , popř. různě se sbíhajících a rozbíhajících čar vést střih. Takže jsem pár hodin sakroval a stříhal kryty přechodů z trupu na křídla, difuzory chladičů, kužely vrtulí a kapitolou samo o sobě bylo stříhání kabinky…. Díly pro maketovou stavbu (kryty podvozkových šachet, podvozky, kabina, pilot atd.) zůstaly nedotčené v krabici, mám jen jedny nervy.

Dalším zajímavým oříškem bylo usazení motorů do gondol. Samo soukání přepážek s osazenými motory a regulátory do prostoru gondol je zajímavý oříšek připomínající snahu o zasunutí ježka do klece, horší však bylo, že po zasunutí motorů do požadované polohy byla mezera mezi povrchem gondoly a přepážkou příliš velká na pokus o zalepení.

Nápad vyrobit nové přepážky jsem rychle zavrhl – povrch gondol není zcela pravidelný a špatně by se odměřoval. Nakonec mne napadlo oblepit stávající přepážky 3mm extruporem a pak zabrousit tak, aby přepážky seděly v požadovaných pozicích.

Následné osazení gondol na křídlo už nebyl žádný problém – tedy až na dříve zmíněný předčasně zalepený rámeček serva výškovky. Otvory pro vlastní výškovku bylo třeba mírně upravit a zvětšit, aby se do nich dala výškovka zasunout.

Poslední věcí stojící za zmínění byly vodnou lepitelné obtisky. Výsostné znaky na křídla a trup a imatrikulaci na směrovky jsem ještě zvládl, ale z černých pásků na křídla a zadní část motorových gondol jsem nalepil jen polovinu, pak jsem je serval dolů a pásy natřel černým balakrylem. Relativně hodně času mi zabralo i pájení. Na dvoučláncích Li-Pol Turnigy 2200 jsem nejdříve nahradil originálně dodávané kabely určené pro svářecí práce vysokými proudy vodiči 2.5 mm2 a napodruhé jsem zmenšil kablíky na průřez 1.5 mm2 . Kabely od akumulátoru k regulátoru jsem pájel také natřikrát, jednou byly dlouhé, pak zas krátké…

Akumulátory mám zatím umístěny v prostoru kabinky, těžiště vychází jakž takž na požadovaných cca 50 mm od náběžky. Ale pokud letadlo ztěžkne na čumák (a k tomu po pár nárazech a následném lepení asi dojde), budu muset pohonný akumulátor vkládat zespoda otvorem příďového podvozku, což bude nepříjemné jednak kvůli malé šířce tohoto otvoru a druhak kvůli nutnosti otvor po každé výměně akumulátorů řádně přelepit. Bez přelepení je spodek trupu díky délce otvoru na omak měkký až vachrlatý, přelepení zajistí větší tuhost spodku trupu.

Zálet proběhl bez větších problémů. Lightning v tomto osazení není žádný dravec, snesl by motory s větším kV. Překvapila mne i tupost reakce na křidélka, zřejmě způsobena měkkými náhony – od křidélka k servu vede drát v ose pantu křidélka a při pohybu křidélkem je namáhaný na krut. Drát je tenký, pružný, křidélko při doteku prstu uhýbá o cca půl centimetru. Při další stavbě bych zvažoval montáž serva přímo do křídla, jak navrhoval Liberk.